Atmosféra v nemocničním pokoji byla dusivá, jako by vzduch úplně zamrzl.

Zraky všech se upíraly na Danta a čekaly na jeho odpověď.

Dante stál jako přikovaný a záda měl strnulá jako prkno.

Vyhýbal se Clařině pohledu a váhavě si klekl k jejímu lůžku. Opřel se lokty o okraj postele a opatrně sáhl po její ruce.

Ohryzek se mu pohnul, jak se marně snažil promluvit, a mlčel celou věčnost. Nakonec se zhlu