Pozdě v noci zůstaly dveře obývacího pokoje v sídle Thorneových dokořán, obklopené naprostou tmou. V tiché a potemnělé místnosti bylo Dantovo těžké oddechování a Clařiny třesoucí se prosby obzvlášť zřetelné.

"Dante, pusť mě!" Clara byla bedry přitisknutá k botníku v předsíni, uvězněná v Dantově náručí, zatímco ji horečně líbal.

Málem se mu to povedlo už v autě, a teď, když se konečně dostali domů,