Bylo pozdě v noci. Clara stála na balkoně, nepřítomně zírala na noční výhled ven a vůbec necítila ospalost.

Clara přemítala: ‚Dante si nic nepamatuje; jeho činy jsou bezmyšlenkovité. Neměla jsem uprostřed večera jen tak odejít – bylo to neslušné, zvlášť když jsem hostila já. Nakonec jsem před odchodem dokonce zapomněla zaplatit účet.‘

Clara si vybavila ten strašný požár v kině před lety, vzpomněla