**Pohled Prestona**

Stál jsem před velkým zrcadlem a naposledy si sám sebe prohlížel. Oblek bezchybný. Vlasy dokonalé. Čelist zatnutá.

Zbývala už jen kravata.

Všichni moji mládenci už se přesunuli do vyčkávacího lobby. Zpoza dveří ženichova apartmá doléhala hudba, smích – radost, která se volně přelévala přes stěny. Oslava, nikým nerušená. Nezasažená.

Kdyby tak věděli.

Můj otec se mnou nepromluvil