Večeře začala necelou hodinu poté, co Corinne prošla vchodovými dveřmi. Štiplavá vůně osvěžovače vzduchu ve spreji přetrvávala v Donových nosních dírkách a sváděla prohranou bitvu proti těžkému, nepopiratelnému pižmu syrového sexu, které ještě před chvílí nasytilo obývací pokoj. Seděl prkenně v čele jídelního stolu a bezmyšlenkovitě se rýpal ve své porci pečeného kuřete. Podařilo se mu vyměnit své zničené tepláky za čisté džíny, ale to ukradené růžové hedvábné spodní prádlo, zastrčené hluboko v kapse, ho pálilo na stehně jako žhavý uhlík. Zrak měl pevně upřený na svůj talíř. Jeho mysl pádila v chaotické, nekonečné smyčce a přehrávala si tu nezákonnou, chvějící se reakci měkkého těla jeho nevlastní dcery pod jeho znaleckým dotykem, k níž došlo jen před pár hodinami. Stále cítil na jazyku chuť jejích kluzkých, sladkých šťáv. Potřeboval ji dostat z tohoto domu. Potřeboval, aby byla vystavena skutečnému světu a normálním teenagerům dřív, než její nebezpečná, omamná naivita způsobí, že se jejich křehká životní situace vymkne kontrole.

„Myslím, že je čas, aby Princezna ukončila domácí vzdělávání a začala chodit do školy. Koneckonců, je jí osmnáct. Může nastoupit na univerzitu.“ Don shodil tuto těžkou bombu jen tak letmo během jídla.

Corinne ztuhla s kouskem kuřete napůl cesty k ústům. Její oříškové oči se zúžily a podezření jí v mžiku ztmavilo pohled. Třískla vidličkou o porcelánový talíř. Hlasitý, agresivní cinkot roztříštil napjaté ticho jídelny.

„Zlato, o čem to sakra mluvíš?“ dožadovala se vysvětlení Corinne. Její hlas prořízl vzduch jako pevný led.

Pro Corinne sloužilo udržování dcery v izolaci a na domácím vzdělávání jako ultimátní forma ochrany. Vnější svět vnímala jako neustálou, hrozící hrozbu. Byla odhodlaná uchránit Princeznu před špatnými, kazícími vlivy, které ona sama protrpěla během svého vlastního bezohledného mládí. Natáhla ruku a zastrčila si pramen elegantních černých vlasů za ucho, čelo se jí svraštilo hlubokým podrážděním.

„Už to není dítě, Corinne. Potřebuje zkušenosti ze skutečného světa, setkat se s životem,“ naléhal Don. Přinutil se k klidnému, rozumnému tónu, který ve skutečnosti necítil. Chytil se okraje dřevěného stolu a tiše se modlil, aby jeho žena dostala rozum.

„Ne. Je příliš mladá na takové vystavení. Začne ve dvaceti, jak jsme plánovali.“ Corinne stroze odmítla ustoupit nebo přistoupit na kompromis. Její čelist se stáhla do tvrdohlavé, neústupné linie, která nenechávala žádný prostor pro debatu.

Poraženě nechal Don lžíci tiše klesnout na stůl. Nebyl ochotný tu hádku dál rozvádět a vzbudit její podezření. Zíral na své napůl snědené jídlo a tiše prosil Boha, aby mu jeho žena nakonec odpustila jakékoli strašlivé, zvrácené činy, které se měly pod touto střechou stát jako další.

Princezna sedící tiše vedle něj cítila, jak jí hruď svírá tupá, neznámá bolest u srdce. Špatně si ten napjatý rozhovor vyložila. Ve své naivní mysli předpokládala, že se na ni Don zlobí kvůli těm špinavým, ohromujícím událostem na gauči v obýváku. Myslela si, že ji chce aktivně dostat z domu, aby se jí zbavil. Zůstávalo jí utajeno, že to zvláštní svírání v žaludku znamenalo, že se do svého nevlastního tatínka rychle zamilovává. Věděla jen to, že nesnese pomyšlení na to, že by ji od sebe odehnal.

Hnána zlomyslným, zoufalým popudem získat zpět jeho pozornost, učinila svůj tah. Její malá ruka nenápadně sklouzla pod těžký dřevěný jídelní stůl. Její prsty se plížily po drsné džínovině jeho kalhot, dokud nepřistály přímo a pevně na Donově svalnatém stehně. Náhlý žár její dlaně pálil rovnou skrz tlustou látku.

Don sebou tvrdě škubl. Celé jeho tělo ztuhlo jako prkno.

„Jsi v pořádku, tatínku?“ zeptala se Princezna nahlas. Z jejího hlasu odkapávala falešná nevinnost, když její prsty směle stiskly jeho silný sval na stehně.

Corinne neměla sebemenší tušení o intenzivní, nezákonné dynamice odehrávající se jen pár palců pod povrchem stolu. Předpokládala, že její manžel měl prostě jen škytavku.

„Napij se trochu vody, miláčku,“ řekla Corinne a podala mu chladnou sklenici.

Don si vzal sklenici roztřesenou rukou. Než se mohl napít a zformulovat odpověď, na stole hlasitě zabzučel Corinnin mobil.

„Ahoj, kočko,“ odpověděla Corinne do telefonu. Odvrátila tělo i svou pozornost od stolu a soustředila se na volajícího.

Don se chopil téhle zlaté chvíle. Jeho velká ruka rychle vystřelila pod stůl, aby popadl její provinilé zápěstí a zastavil ji.

„Co to kurva děláš?“ naznačil Don tiše, ale divoce rty směrem k Princezně.

Princezna se ukázala být mnohem rychlejší a mnohem odvážnější, než kdy předpokládal. Trhla jeho rukou vpřed a vrazila mu ji rovnou hluboko mezi svá holá, roztažená stehna. Volnou rukou si cíleně vyhrnula lem svého nadměrného trička až k pasu. Neměla na sobě vůbec žádné kalhotky.

Dech opustil Donovy plíce v náhlém, těžkém návalu. Ten šokující, utajený pohled na její dokonalou, lesknoucí se, odhalenou kůži tak blízko u něj roztříštil jeho zbývající sebeovládání. Její měkká stehna lemovala její pěknou malou kundu, už kluzkou a mokrou z čerstvého vzrušení. Zapomněl na svou nevědomou manželku, sedící jen pár centimetrů od něj. Jeho ruka se pohnula sama od sebe. Dlaň mu hladce sklouzla zpět, aby pevně stiskla a masírovala jemné, holé maso jejího zadku.

Princezna se viditelně zachvěla. Pod stolem roztáhla nohy ještě víc, když její střed pohltilo zakázané, těžké teplo.

Neschopen se dál bránit tomu intenzivnímu pokušení sáhl Don po vlastním zipu. Stáhl kov dolů a osvobodil svůj napjatý, tlustý čurák ze zajetí trenek. Těžký kmen mu vyskočil do ruky, tlustý a žilnatý, na špičce z něj už unikala kapka preejakulátu.

Princezna slyšitelně vzlykla po dechu. Ještě nikdy neviděla mužský čurák. Ten nevídaný, velkolepý pohled na jeho obrovskou erekci způsobil, že se jí mezi holýma nohama rychle vytvořila čerstvá vlna vlhkosti. Její boky se instinktivně začaly lehce pohupovat proti jeho masírující dlani a hledaly větší tření.

Najednou Corinne obrátila své tělo zpět k jídelnímu stolu.

V žilách jim okamžitě ztuhla krev. Don zamrzl s rukou zabořenou pod Princezniným tričkem. Princeznino srdce bušilo do žeber s vyděšeným, duši drtícím uvědoměním, že by se o tomhle její matka nikdy nesměla dozvědět. Přestala dýchat a připravila se na křik a obvinění.

Ale Corinne je ignorovala. Jednoduše napíchla vidličkou na prostředním talíři zbylou palačinku a ležérně se loudala směrem do hlavní ložnice, zatímco si dál vesele povídala do telefonu.

Z jejich rtů unikl obrovský společný výdech hluboké úlevy současně. Zvuk zavírajících se dveří od hlavní ložnice se slabě rozlehl chodbou.

Don se těžce opřel o jídelní židli. V očích mu intenzivně hořel temný, divoký hlad. Zatímco jednou rukou stále hluboce hnětl měkké maso jejího holého zadku, druhou mozolatou ruku pevně obtočil kolem svého odhaleného, pulzujícího čuráka. Pomalu a schválně po něm přejížděl nahoru a dolů přímo před ní. Kluzký zvuk jeho ruky pohybující se po jeho tvrdém mase naplnil tichý prostor jídelny.

Zcela zhypnotizovaná tím pohybem sledovala Princezna jeho ruku klouzající nahoru a dolů s dychtivou, nenasytnou zvědavostí. Oči jí zůstaly přilepené na jeho kapající délce, rty se jí pootevřely, zatímco se jí hruď zvedala a klesala v trhaných, nerovnoměrných nádeších.

„Co to je, tatínku? Můžu se toho dotknout?“ zeptala se. Její hlas byl tichý, zadýchaný a odkapávala z něj syrová touha.