Sylvia se druhého dne ráno probudila a cítila se kurevsky dobře, tělo jí brnělo tou hřejivou, uspokojivou září, ale zároveň byla slabá jako moucha, jako by právě uběhla maraton.

Tyhle divoké, úplně mokré sny měla už tři měsíce, od chvíle, kdy ji manželova smrt zasáhla jako náklaďák.

Doktoři jí řekli, že je to normální, že to je jen zkurvený způsob, jakým se její mozek vyrovnává se ztrátou a drtivo