Otec Ronan chytil kořen svého ptáka, pořád kluzkého od její mrdky a svatého oleje, a přejížděl naběhlým žaludem nahoru a dolů po Delilahině kapající štěrbině.

Světlo z telefonu vykrajovalo tvrdou bílou stezku přes její tělo, měnilo každou kapičku oleje a každý pramínek jejích vlastních šťáv v tekuté diamanty.

Třel tlustou korunu o její poštěváček v pomalých, dráždivých kruzích a roztíral přitom ka