Shrnuly se mu ke kotníkům a jeho pták plácl o potetované břišáky – inkoust se vinul od hrudníku dolů k bokům, chaotická směs lebek, trnů a latinských frází, které řvaly do světa jděte všichni do prdele.

Garrison na zlomek vteřiny zíral, oči temné primárním hladem, pak ho hrubě popadl, jednou přejel, a pak tvrdě zkroutil žalud, dokud Levi nezasyčel a nevrazil boky do jeho pěsti.

„Vždycky jsem věděl