Celeste svírala svou zničenou kabelku na hrudi. Oči nespouštěla ze svých kolen a v necitlivých prstech pevně tiskla zmačkaný kapesník. Třela si z potrhaných okrajů róby mrazivou dešťovou vodu a bolestně se zašklebila, když se jí průsvitná, mokrá látka lepila na pohmožděnou kůži jako plát ledu. Každý výmol v silnici jí projel křehkým tělem jako ostré zachvění. Topení ještě nestihlo vytopit prostorn