Grantovi jako by něco došlo a rychle Sloane pustil.

Rychle vysvětloval: "Pane Kincaide, my—"

"Do toho mi nic není," přerušil ho chladně Vaughn.

Pak, bez dalšího slova, kolem nich prošel s prázdným výrazem, aniž by na Sloane jedinkrát pohlédl.

Odkráčel pryč dlouhými kroky.

Sloane jasně cítila tu mrazivost a odhodlání, co z něj vyzařovaly, když míjel.

‚Zdá se, že si má ranní slova vzal k srdci a roz