Sloane popotáhla. Znovu si Hazel přeměřila pohledem a zhodnotila ji. „A vy jste...?“

„Jsem Hazel Bennettová, lékařka z nemocnice.“ Hazel vytáhla svůj odznak, aby se Sloane mohla podívat.

„Já jsem Sloane. Moc vám děkuji,“ řekla Sloane a rty se jí zvlnily vděčným úsměvem. Kdyby dnes Hazel nezasáhla, bylo by po ní.

Po všem, čím si prošla, by ji ani ve snu nenapadlo, že potká někoho tak laskavého.

„Jm