Kaelenova tvář se zkřivila, když mě probodl pohledem, a já mu věnovala široký úsměv. Slíbil mi přece, že mu nebude vadit, ať už mu dám jakýkoli telefon, ne?

Nuže, měl to zvážit dřív, než něco slíbil...

„Co to k čertu je?!“ procedil skrze zatnuté zuby, žíly na čele mu tepaly a z očí mu šlehaly blesky namířené mým směrem. Kdyby ty blesky dokázaly zabíjet, už bych byla mrtvá.

Věcně jsem odpověděla: „