Kaelen, stojící uprostřed tichého obývacího pokoje, se jejímu zoufalému výbuchu jen ušklíbl. V jeho temných očích zazářil pobavený, intenzivní záblesk, který protínal hustou vrstvu děsu dusícího tento prostor. Neucukl ani před pronikavým tónem jejího hlasu, ani před nefalšovanou hrůzou, jež jí křivila rysy.

„Nadio, proč jsi tak neuvěřitelně naivní?“ zeptal se tiše. Jeho hlas měl plynulou kadenci,