Nadia se odvrátila od nekonečného moře obrněných vozidel, hruď se jí prudce zvedala. Chladivý ranní vánek nijak neuklidnil její zrychlený tep. Podívala se na Kaelena. Stál u posuvných skleněných dveří, dokonalý obraz bezstarostnosti, a prohraboval si rukou rozcuchané vlasy.

"Kaelene," začala Nadia. Hlas se jí zlomil. Ztěžka polkla a nutila ze sebe ta slova přes hrdlo stažené nedůvěrou. "To ty jsi