Nadia přemítala o Kaelenově poznámce, než promluvila: „Kaelene, vím, že Miu zbožňuješ a chceš pro ni to nejlepší.

Ale slyšela jsem, že nemovitosti tam stojí celé jmění. Pro tebe to možná nic neznamená, ale já nemůžu s čistým svědomím přijímat všechno, co mi dáváš.“

Byla to žena, která měla svou hrdost.

Kaelen ji soucitně objal, naklonil se k jejímu uchu a sladce zašeptal: „O peníze přece nejde.