Marcella se rozhodla, že chce alespoň jednou okusit, jaké to je být tou dobývanou.

Upřímně, to z ní dělalo trochu sobce.

Toužila po všem – po tomhle, po tamtom a po čemkoli dalším, co jí padlo do oka.

Když mu Marcella na pozdrav odpověděla jen neutrálním přikývnutím, Arthur cítil, jak se mu sevřelo srdce.

Kdyby se tak chytře neobjevil ve své zvířecí podobě, pravděpodobně by se k němu chovala úplně