Oba na sebe v tichosti hleděli a mezi nimi se tiše rozprostřelo něco jemného a nebezpečného.

Nakonec Marcella prolomila ticho jako první a tiše se zeptala: "Proč jsi tady?"

Arthur se oběma rukama opřel o postel, hlas se mu zadrhával. "Já... chyběla jsi mi."

A tak jsem přišel.

Poznala by, že se mu líbí, ale slyšet ho říct, že mu chyběla, zasáhlo úplně jinak. Lehce zkřivila rty do úsměvu. "Nebojíš s