Klaus se setkal s Marcelliným pohledem a konečně přišel k sobě. Na tváři se mu objevil slabý ruměnec, ale temnota noci ho naštěstí dobře skryla.

Zkontroloval svůj stav, a pak rty zkroutil do malého úsměvu. „Už nejsem unavený.“

Když venku uslyšeli kroky šedého vlka, oba zatajili dech a zůstali zticha.

Klaus se postavil před Marcellu, aby ji chránil, zatímco pečlivě sledoval, co se děje venku.

Teprv