Pohled Nory.

Pokaždé, když moje mysl zabloudí zpět k tomu děsivému pohledu na ty hluboké, zubaté jizvy, které zdobí sladké Sereně horní polovinu těla, pohltí mě oslepující vztek. Vzpomínka na její zmučené tělo je vypálena na zadní straně mých víček. Způsobuje mi to v žaludku zvedání z odporné směsi smutku a planoucí zuřivosti. Jak může jakákoli lidská bytost vystavit své vlastní nevinné dítě tak z