„Upřímnou soustrast,“ řekl Cole, jakmile se setkal s Camiiným pohledem. Oči měla pořád zarudlé a oteklé od všeho toho pláče; koneckonců, přijela rovnou z pohřbu. „Měli bychom tu schůzku odložit?“

„Ne, jsem v pořádku,“ donutila se Cami k úsměvu a snažila se ze všech sil vypadat, jako by to nebyl tak emočně vyčerpávající den. „Projekt brzy začne, takže jsem chtěla mít všechno do té doby vyřešené.“

„