Chvíli na tu zprávu zmateně zírám, než mi dojde, že mi právě napsal, kolik času mi zbývá.

To mě okamžitě nakopne k akci. Prolétnu sprchou, jsem tam i zpátky v rekordním čase a sedím, piju kafe a čekám, až zazvoní telefon. Sedím jen v ručníku na svých neskutečně nepohodlných kuchyňských židlích a celou tu dobu se milionkrát nazývám husou, že ho vůbec poslouchám, natož abych ho uposlechla.

Mírně si