Šepot pronikal tmou, která mě obklopovala, a pomalu sílil, dokud jsem nedokázala rozeznat útržky rozhovorů kolem sebe.

„To je směšné, Declane. Nemůžeš na ni něco takového prostě vybalit a čekat, že to přijme. Není divu, že zpanikařila, když jsi to takhle zpackal,“ ozval se hlas těsně u mého ucha. Bylo v něm tolik podráždění, že to rozpoznal i můj zamlžený mozek.

Ten hlas bych poznala kdekoli,