Tessa na mě ještě chvíli zírala, jako by chtěla něco říct. Ale nakonec jen přikývla a rychle odešla. Srdce se mi sevřelo, protože bych přísahala, že jsem jí v očích viděla slzy.

„Budeš mi chybět,“ zavolala jsem tiše, ačkoli jsem věděla, že mě neslyší.

Vešla jsem do svého bytu a cítila se ještě víc sklíčená a osamělá. Začala jsem si balit věci na pár dní, případně i na týden. Ignorovala jsem