Moje pitomé boty se rozvrávoraly, takže jsem musela zastavit těsně před autem, když mi jedna podklouzla a trochu jsem si zvrtnula kotník. Vykřikla jsem a určitě bych sebou sekla o zem, kdyby mě někdo nezachytil.

Když jsem zvedla hlavu, modré oči mého zachránce ztemněly jako půlnoc a kypěl v nich hněv.

„Co si sakra myslíš, že děláš?“ zavrčel West.

„Já-já musím jít domů. Nemůžu tu zůstat. Nechci tu