Trochu si zabrblám, ale jdu a posadím se.

„Prosím? Co jsi to říkala?“ zeptá se s povytaženým obočím a varovným tónem.

„Nic,“ odpovím tiše a znovu sáhnu po pizze.

„Ach tak. Takže místo pláče na mě moje kráska vyjíždí.“

„Nejsem krásná,“ vyjedu na něj tentokrát doopravdy.

V místnosti zavládne hrobové ticho. Dokonce i cvrčci venku přestanou cvrkat ze strachu z toho, co přijde.

„Promiň, co to bylo tent