Opírá se o protější zeď s překříženýma rukama i nohama a jen mě pozoruje s temným výrazem v očích. Sbírám se z podlahy a doufám, že mě mé roztřesené nohy udrží. Začínám si urovnávat vlasy a oblečení a snažím se vypadat, jako bych právě netancovala u tyče, i když je to hloupost.

„Ahoj, hmmm…“ začnu a snažím se vysvětlit, co se děje, ale nejsem si jistá, čím začít, nebo za co se stydím víc.

Odrazí s