Tichou místností se rozlehne zalapání davu po dechu. Vance to však bere se stoickým klidem.

„Dobře… Ale vezmeš si ten prsten, nebo ne?“ pobídne ji s až nepřirozeným klidem.

„Jen jsem nechtěla říct ano a pak to na tebe všechno vybalit. Jestli z toho chceš teď vycouvat, pochopím to. Je toho moc najednou,“ chrlí ze sebe Tessa.

„Teď už z toho nevycouvám. Jen si prosím tě vezmi ten prsten,“ naléhá.

„Ne