Stojím ve dveřích svého nového domu, zírám na zaprášené stěny plné pavučin a vtahuju do plic zatuchlý vzduch, který prostupuje celým prostorem.

„Doma,“ pronesu hrdě.

Cítím drobné bodnutí výčitek a lítosti nad ztrátou tělocvičny, která pro mě kdysi znamenala domov, ale rázně to zatlačím zpátky. Tohle je teď zkrátka budoucnost a v minulosti už dál žít nemůžu. Práce v nemocnici sice není nijak vzrušu