Posadila jsem se a upřela na něj přísný pohled. „Gavine.“

„Cassidy, upřímně, na tom nezáleží,“ odpověděl mi stejně pevným tónem.

„Mně ano,“ trvala jsem na svém.

„Proč?“

„Prostě ano.“

S těžkým povzdechem si mě stáhl zpátky na rameno. „Ten chlap, jak jsi ho praštila tou větví… taky umřel.“

Nekontrolovaně se mi vracela vzpomínka na to odporné křupnutí, když se mu zlomil nos. Žaludek se mi svíral a zv