Gavin se zvedl a šel ke mně, aby mě políbil, ale já z jeho náruče uhnula. Věděla jsem totiž, že jakmile se mě jeho rty dotknou, neudržím v hlavě jedinou kloudnou myšlenku. Nedůvěra v jeho tváři měla blízko ke komičnu a asi bych se i zasmála, kdyby mi to, co jsem se právě chystala udělat, netrhalo srdce.

„Myslím, že si musíme promluvit,“ prohlásila jsem a přála si, aby můj hlas nezněl tak roztřesen