Gavin vstal a pomalu, záměrně obešel stůl. Vytáhl mi židli a pak si dřepl, takže jsme byli ve stejné výšce.

„Takhle se s námi nemluví a jsem dost zklamaný, že sis myslela, že ti to projde,“ prohlásil zdánlivě klidným hlasem.

„Promiňte! Nechtěla jsem… Já jen… byla jsem v rozpacích a…“ vykoktala jsem.

Podíval se na Siennu, která se na mě dívala stejně zklamaně a rozzlobeně.

„Jen jsme si s tebou hrál