Její hlas zní kvůli slzám, které jí stékají po tváři, trochu chraplavě. Znovu natáhnu ruku a sevřu její dlaň. Potřebuju ji ujistit, že jsem pořád tady, i když mě v pukajícím srdci začne tupě bušit bolest. Otočí ruku a sevře moji, jako by to bylo záchranné lano, a v očích mě prosí o odpuštění.

„Přísahám ti, Cassidy. Nesnažíme se tě opustit. Ale včera v noci nám zavolali, že se musíme vrátit a dokon