Následující den

Camille se probudila a zamumlala několik slov. Zrak se jí pomalu zaostřil a první věc, kterou spatřila, byla Dariova tvář.

Dřepěl u postele a upřeně se na ni díval. Camille naprázdno polkla, když si vzpomněla, jak reagovala předchozího večera, jakmile začalo pršet.

Uběhlo už tolik let, ale stejně si nemohla pomoct, kdykoli pršelo.

„Už jsi vzhůru. Dobré ráno, Bambina,“ pozdravil ji