Camille vystoupila z auta a kráčela ke vchodu do hlavní budovy, cítila se trochu prázdná a stále ještě otřesená.

Zpráva, kterou si přečetla, si vybrala svou daň, ale předstírala docela dobře, že je v pořádku, a přestože byla ráda, že si Dario ničeho nevšiml a nezačal se vyptávat, co se děje, stejně cítila, že by bylo lepší, kdyby byl teď po jejím boku.

„Na co to sakra myslíš?“ zeptala se sama sebe