Následující den

Camille vystoupila z auta, přes šaty měla přehozené černé sako. Arthur kráčel po jejím boku s jejími zavazadly.

„Tohohle nebudeš litovat, Camille,“ řekl jí uklidňujícím tónem.

„Nechci ani nepotřebuji, abys mi něco vykládal, Arthure,“ odpověděla.

„Vím, že si myslíš, že tě nějakým způsobem připravuji o štěstí, ale…“

„To je v pořádku, Arthure. Nechci poslouchat, jak je to všechno pro