NORA

„Proboha, Dereku, já pracuju!“

„Neodpovídala jsi na moje zasraný zprávy,“ zavrčí do telefonu. „Co jsem měl dělat?“

„No, já nevím – třeba počkat? Aspoň dokud nepřijdu domů!“ Nervózně se ohlédnu na Viktorovy dveře. Pokud vyjde ven a uvidí mě u dalšího soukromého hovoru, jsem mrtvá. Pro čisté potěšení si mě podá.

Při pouhém pomyšlení na své pozadí se zašklebím. Pokaždé, když si sednu, připomene