„Idiotka,“ zamumlám si pro sebe. „Naprostá zkurvená idiotka.“

Ztuhnu v okamžiku, kdy uslyším jeho kožené polobotky na laminátové podlaze. Padne na mě jeho stín a zmocní se mě velmi reálný strach, že právě přicházím o zdroj příjmů.

Prosím, Bože, ne.

„Tady.“

Zírám na sklenici vody, kterou mi podává. „Voda?“

„To je k pití. Nebo na to, abyste se polila – podle toho, co potřebujete víc. Nemůžu říct, že