Vitalij stále neříká ani slovo a to mě vytáčí. Takže mluvím dál. „Ať už věříš čemukoliv, na Viktorovi mi záleží. Nikdy bych s těmi informacemi nešla ven. Ani bych se neodvážila…“

„Já ti věřím.“

Zarazím se. „C-cože?“

Opře se dozadu a obere ze svých kalhot nějaké imaginární smítko. „Jako vysvětlení to dává smysl.“

Chvíli na něj zírám a pak si povzdechnu. „Jo, tak to zkus říct svýmu tvrdohlavýmu šéfo