VIKTOR

ŤUK, ŤUK, ŤUK...

Oleg proťukává celou touhle zasranou schůzkou a já mu každou chvíli vybuchnu do ksichtu, jestli toho kurva hned nenechá.

„Máš něco s prstem, strýčku, nebo chceš něco říct?“

Ťukání ustane.

Díky kurva bohu.

Pak místo toho začne mluvit a já okamžitě lituju, že jsem se ozval.

„Mám obavy, synovče.“

Nekecej. My všichni máme zkurvené obavy. Samozřejmě, někteří z nás mají větší oba