Soudkyně Harrisonová semkne rty. „A přesto je slečna Mercerová tou, kdo jejich potřeby po uplynulé tři roky vytrvale naplňuje.“

„Děkuji!“ Každý jeden pár očí v soudní síni se obrátí ke mně. Zrudnu jako rak. „Omlouvám se,“ zamumlám. „To jsem si měla jen pomyslet.“

Soudkyně se neusměje, ale ani mě nenapomene. Její pohled se stočí zpět k mým rodičům a jejich právničce. „Není v nejlepším zájmu těchto