Ale pak pendlovky na zdi odbijí celou hodinu a ten sen nekončí. Takže udělám tu jedinou rozumnou věc, která se v této situaci dá udělat: vrhnu se mu do náruče, popadnu ho za tvář a přitáhnu si ji k sobě, abych mu mohla vtisknout jeden pekelně vášnivý polibek.

Když ho přestanu líbat – alespoň prozatím – odtáhnu se na tak dlouho, abych se mu mohla podívat do očí. „Děkuju.“

„Bude to chtít nějaký čas,