Roman si sedne na barovou stoličku, kterou Viktor právě uvolnil. Na sobě má hedvábnou košili rozepnutou do poloviny hrudi, ze které mu téměř až k pupíku těžce visí zlaté řetězy. Kdokoli, kdo mu řekl, že dnes večer vypadá dobře, byl buď slepý, lhář, nebo obojí.

„Romane,“ pozdravím chladně a odvrátím zrak.

„Neříkej mi, že už ti stihl zmizet? Myslel jsem, že má Viktor lepší způsoby.“

„Musel si něco z