Roman na mě divoce zírá a pomalu sklopí zbraň. Někdo mě zavolá jménem, jedna z těch holek, ale neodvažuji se z Romana spustit oči ani na vteřinu.

„Noro,“ řeknu, aniž bych se na ni podíval, „zakryj holkám oči.“

Slyším, jak k nim šeptá. Tichá, naléhavá slova, kterým nerozumím. Romanův pohled zůstává upřený na mě. „Jak jsi ho zabil?“ ptá se, zatímco kolem sebe začínáme pomalu kroužit.

„Kulka do hlavy