Clara

Návrat domů mi připadá jako rozsudek smrti. Už nebudu sdílet hotelový pokoj s Alistairem, ani ležet v té velké, načechrané posteli a s napětím čekat, protože vím, že mě jeho paže obejmou dřív, než hodiny odbijí půlnoc.

„Claro?“

Alistairův nečekaný hlas mě přiměje nadskočit, a zbytek mé hrdosti se roztříští, když si všimnu, jak mu zacukají rty. Ten parchant se mi směje.

„Vylekal jsem tě?“ zep