Clara

Alistair mě odnese k naší posteli s rychlostí ježka Sonica a já se slzami v očích směju, když mě hodí na záda na matraci, než mě pod sebou přišpendlí. Ani nemám čas obdivovat jeho svalnatou hruď, než mi na krk a spodní stranu čelisti vtiskne něžné polibky, něco, z čeho se mi v břiše rojí motýlci.

Jak může být tenhle muž tak nadaný?

Mám i husí kůži a Alistair se usměje proti mojí kůži. „Někdo