Clara

Po rozhovoru s Alistairovou matkou mě vede do svého dětského pokoje. Je to asi lepší, protože z Eleanor Kincaidové jsem neuvěřitelně nervózní. Kdybych v její přítomnosti jen tak seděla a čekala na večeři, přivodila bych si žaludeční vředy.

Alistair se zastaví u dveří, ale neotevře je. Místo toho na mě s podivným výrazem shlédne. „Slib mi, že se nebudeš smát ničemu, co bys uvnitř mohla vidět.