Alistair

Poběžím k čekajícímu autu, ve kterém už Clara sedí. Nepřekvapuje mě, že nečekala, než nastoupím já. Venku je zima a řidič za mnou nestihne dost rychle zabouchnout dveře poté, co se nasoukám dovnitř. Ale i když mrzne až praští, úsměv mě neopouští.

Clara si toho okamžitě všimne. „Z čeho máš tak dobrou náladu?“ ptá se a oči už mi pátrají ve tváři. „Řekla o mně tvá matka něco hezkého, když js