ÚHEL POHLEDU: LORCAN

Je tak drzá. Postrádá tu dusivou skromnost, která sužuje zbytek dvora, osvěžující oheň, který chci pohltit. Shodím Rosalind dozadu na masivní postel, její páteř dopadne na matraci s tichým žuchnutím. Neváhám. Popadnu límec její průsvitné hedvábné košilky a roztrhnu tu jemnou látku, roztrhnu to hedvábí uprostřed, abych se konečně mohl dosytosti vynadívat.

Každičký centimetr jej