VESPER

Dolů po zadním schodišti.

Přes chodby, kde jsem byla jen jednou.

Hrad v noci sténal, zdi na mě tlačily, jako by věděly, kam jdu. Šla jsem dál, tajnými tunely, kolem chladných chodeb a pak dolů, hlouběji a hlouběji.

Vzduch se změnil.

Chladnější.

Vlhký.

Hlas už znovu nepromluvil, ale cítila jsem, jak za mě tahá jako neviditelná nit obtočená kolem mých žeber.

A pak jsem to uviděla.

Ústí jeskyn