VESPER

Ráno po královnině banketu bylo těžší než kterékoli předtím.

Moc jsem toho nenaspala, obrazy hroutící se Beatrix se mi přehrávaly v mysli jako krutá smyčka. Její zalapání po dechu, pohár klouzající z jejích prstů, to, jak se jí tvář zkřivila bolestí, to na mně ulpělo jako druhá kůže. Nemohla jsem to setřást.

Když nás zvon svolal ke shromáždění, napůl jsem očekávala, že najdu prázdné židle,